I LOVE YOU | ||
|
Když jsem pátrala po plemeni, které si koupím jako náhradu za tibetského španěla, učarovali mně mopsíčci. Dost mně u nich zaujalo, že se o nich říká, že moc neštěkají, spíš jen tak naznačují štěkot. Mojí tibetce Ansičce jsme říkali „rozštěkávačka“, jen někdo promluvil na ulici, zazvonil, nebo se něco šustlo, už štěkala jak divá a rozštěkala bassety na dvoře, kteří pak řvali jak diví. Protože máme z jedné strany sousedy magory, kteří nesnáší psy i jen od vidění, vadilo to. Proto jsem hledala něco jiného. U mopse jsem si myslela, že je to psíček pomalý, klidný a v létě jen sedí v koutě v chládku a dýchá. Tak se mně aspoň jevili na výstavách, kde jsem je obhlížela.
Bože, jak jsem se mýlila. Když přišla mopsička k nám, po pár hodinách jsme zjistili, že toto jsme tu ještě neměli a jen jsme zírali.
Mopsička je ďábel zašitý v psí kůži.
Každé normální štěně půl hodiny běhá a tři hodiny spí. Šerynka půl hodiny spala a tři hodiny řádila jak morová ruka. A tak pořád do kola. Všechny nás domordovala a pak se ohlížela po další kořisti.
Kolegyně z práce se na ni přišla podívat a hned ji nazvala Fitipaldi. Mopsička se na ni vrhla, letěla po chodbě a od půlky začala brzdit bokem, dojela po prdelce k ní a vyšplhala jí až na hlavu a tam ji nadšeně rvala vlasy z hlavy. Umí trimovat.
Starožitný nábytek v jídelně zničila během necelého měsíce. Kvítko, na které dle mého názoru nemohla vůbec dosáhnout srazila k zemi a rozmetala po celé kuchyni. No prostě „andílek“. Kdybych si ji koupila sama, tak jsme po 14 dnech museli sbalit ruksáček a jít z domu. Protože mně ji napůl koupili syn a manžel, dělali jako by nic.
Kamarádka mně sdělila, že na cvičák chodí skákat agility dva mopsíci. Kdyby mně to řekla před koupí, nikdy bych jí to nevěřila.
Šerynka lítá po dvoře jako urvaný vagon a každý den zničí totálně dva bassety. Její oběť je prvně Werunka a až ji dorazí, tak se vrhne na Lesíčka a porve ještě jeho. Rve je za kůži na krku, za uši, za pysky, za ocas, všechno jedno. Nestačím se divit, že Lesíček na to má trpělivost, je to 5letý pes. Werunka je ještě mladé jelito. K ostatním jde s rezervou, nejsou na to naladění, na její hrátky. Okolo Prima lítá v bezpečné vzdálenosti, dělá okolo něj osmičky a on čučí jak na tenisu, nechápavě zprava do leva, sem tam naznačí výpad, že by ji chňapl, ale je bez šance. Najty ji nemá ráda a Šerynka to ví. Jednou se však spletla a kousla ji do ocasu. To byl horor, Najty málem trefil šlak, nadskočila půl metru a skoro ji zadávila. Teď si Šery napřed pečlivě prohlédne, do kterého ocasu kousne, čí je to inventář.
Výběr kořisti
Oběť je vybraná, ten bude ale čumět, co dokážu
Roztrhnu ho jako hada
Ještě má kecy, zadávím ho jako potkana
Ten má dost, co ta druhá potvora
Jo, byla drzá, dostane taky do držky
Sranda je se štěňaty bassetů. Jsou teď čtyři, mají už 9 kilo. Když jsem je poprvé pustila k Šery, vrhly se na ni naráz a v ten moment to prohrála a ležela na zádech jako brouk Pytlík. Protože je to chytrá holka, přišla na fígl. Odláká z hloučku hopsáním a skoky jedno štěně a to pak dorve a zničí a jde na další. Máme kino zadarmo. Horší je to s Julinkou, ta má 6 měsíců a já jí říkám hrom do police. Je taková samá ruka, samá noha a i v jednání nevycválaný klacek. Prostě puberťák. Na tu to Šerda také pořád zkouší, ale tam je to vyrovnané, remíza. Šerda ji rve přímo za nos, ví , že tam to nejvíc bolí, ale Julka jí nezůstává nic dlužná, chytne ji za nohu nebo ručičku, nebo i za kožich a táhne ji smykem po dvoře. Zvláštní. Obě to musí hodně bolet, ale obě srdnatě drží a laškují tak skoro každý den.
Když jsme si vyrazili na první výstavu, to byl zážitek. Tolik psů. Šerynka byla v tranzu a čím větší pes, tím víc si na něho otvírala hubu. Musela jsem ji sakra krotit, nemám to ráda. Když jsme pak jeli za hranice všedních dnů s bláznivým autobusem do Černé hory, vybrala si tibetskou dogu, která byla dost nebezpečná a hodlala ji sežrat, nebo aspoň kousnout do kotníku. Nechápala, že v tomto případě jde o život. Přece doma ty velké potvory může klidně trestat, tedy vybrané kusy. Proč to nejde tady? Co si ti parchanti přerostlí o sobě vlastně myslí? Já jsem přece molosovitý psíček, tak jsem king.
Na podzim roku 2008 jsme měli první štěňátka mopsíčků.
Šerinka byla velmi dobrá matka ale také velmi moderní. Od pátého dne již spávala zase v noci v posteli a děťátka jsem jí musela vždy přestěhovat k posteli a tam je chodila navštěvovat na krmení a ošetřování. Pejsek Arny, my jsem mu říkali Jožinek byl vybrán jako vánoční dárek pro děti a jaký to byl dárek následuje v textu meilů, jak jsem byla o dárečku informovaná. Dle mého názoru to byl nejkrásnější dárek, jaký kdy děti dostaly.